Edvard Beneš, prezident 1935 - 1938

Prezident Edvard Beneš

Prezident Edvard Beneš

Edvard Beneš Prof. JUDr. PHDr.

sociolog, politik, 2. prezident

Narozen dne 28.5.1884 v okresu Plzeň v obci Koželany.
Úmrtí 3.9.1948 v okrese Tábor, obec sezimovo Ústí.

Prezident v období od 18.12.1935 - 5.10.1938.

V období let 1940 - 1945 byl exilovým prezidentem Československa v Londýně.

Od 16.5.1945 - 7.6.1948 prezidentem.






  • 1904 Studium filozofie
  • od 1905 Studium v Paříži, Dijonu, Oxfordu a Berlíně
  • 1909 - 1912 Profesor Národního Hospodářství v Praze
  • 1913 - 1923 Docent Sociologie na Univerzitě v Praze
  • 1914 - 1915 Založení mafie s Šámalem
  • 1915 Emigrace do Švýcarska a Francie
  • 1916 (únor) Tajemník Národní rady československé
  • 1918 (24.9.) Návrat do vlasti
  • 1918 - 1935 Různé politické funkce
  • 1919 - 1935 Člen Národně socialistické strany
  • 1938 (22.10.) Emigrace do Velké Británie
  • 1945 (16.5.) Návrat do ČSR
  • 1948 (25.2.) Přijal demisi nekomunistických ministrů
  • 1948 (květen) Odmítl podepsat Ústavu 9. května
  • 1948 (7.6.) Abdikace

Jedním z předních vůdců československého odboje a taktéž jeho představitelem během druhé světové války.

Díky notným cestám do zahraničí měl Beneš zkušenosti s tím jak to chodí v jiných ekonomikách a celkově jak fungují jinde politické poměry. To byl jeden z důležitých momentů, který napomohl úspěchu celé revoluční akce rozbíjení Rakouska.
 
Jako nadaný žák se dostal například do Paříže a to v jednadvaceti letech.
 
Už během začátku první světové války organizoval vnitřní odboje. Vznikl tak český výbor proti rakousku-Uhresku, tak zvaná Maffie. V zahraničí působil jako přímý kolega Masaryka a Štefánika. Přednášel o Slovanech na francouzské Sorboně, psal tématické články do francouzského tisku, celkově propagoval všemožně protirakouský odboj. Podařilo se mu získat souhlas dohodových mocností pro založení československých vojenských jednotek, přispěl ke vzniku samostatných legií ve Francii, Itálii, Rusku, kteří se všichni aktivně zúčastnili bojů ve druhé první světové válce.

Asi nejdůležitějším diplomatickým momentem Benešova života bylo uznání od Francie, Itálie a británie pro československou národní radu.

Roku 1918, 28. října byl jmenován ministrem zahraničí, pod vládou K. Kramáře, poté se roku 1919 vrací zpět do vlasti. 4. června 1920 byla ve Velkém Trianonu podepsána smouva o hranicích s Maďarskem, kterou sestavoval zplnomocněný vyslanec ČSR na Pařížské mírové konferenci, Štefan Osuský. beneš byl místopředsedou Společnosti národů, pomáhal ji založit, byl čelenm Rady a i předseda. Jeho prosazování směřovalo cestou kolektivní bezpečnosti, soustředil se na Francii a snažil se o uzavření spojeneckých smluv. Roku 1924 Československo podepsalo tuto smlouvu právě s Francií a také tzv. Malou dohodu, jež zahrnovala země Balkánu, Rumunsko a Jugoslávii.

Jako československý předseda vlády působil Beneš v letech 1921 - 1922, poslancem pak byl od roku 1919 - 1926 a pak 1929 - 1935. byl příslušníkem Československé strany národně socialistické a stranu svým působením velmi ovlivňoval. Když byl dne 18. prosince 1935 po abdikaci Masaryka zvolen prezidentem ČSR, ve stejné době byla uzavřena podmíněná spojenecká smlouva se Sovětským svazem. Ve smlouvě bylo upraveno, že pomoc v případě konfliktu je podmíněna pomocí Francie.

beneš byl také svobodný zednář a to od roku 1927. Od té doby se spekuluje, že byl Beneš tajným sovětským zdrojem, označovaným krycím jménem "19". Ovšem kdo byl ve skutečnosti číslem "19" není jasné, podle historiků existuje několik alternativ.

Dne 5. října roku 1938 Beneš abdikoval na prezidentskou funkci a odletěl do Velké Británie, Spojených států amerických, kde působil v Chicagu na univerzitě. V březnu roku 1939 se přestěhoval do Londýna a písemně protestoval proti okupaci Čech a Moravy Německem. Byl jednou z hlavních postav českého zahraničního odboje. V červenci 1940 byla ve Velké Británii uznána prozatímní Československá exilová vláda. Od 18. července 1941 pak byla uznána exilová vláda ČSR oficiálně SSSR a Francií.

Jako odbojář se Beneš účastní plánování dalšího sudu němců ze sudet a pohraničí. Jeho návrhy se týkají malých úprav hranic a celkem nepatrného přesunu některých obyvatel. Bohužel jeho návrhy u vojenského odboje v protektorátu nepadají na úrodnou půdu a radikalizují se. Beneš, jeho vláda nakonec prosazují úplný odsun sudetských němců z pohraničí, což je pka mocnostmi stvrzeno na Postupimské konferenci.

S celkme malou snahou také Beneš prosazoval během prvních let války poválečnou konfederaci ČSR s Polskem, tam vše ztroskotalo na negatovním postoji Polska ke spojenecké vládě SSSR a naopak, což podpořilo napětí i mezi Polskem a ČSR. V exilu se Beneš snaží zajišťovat bezpečnost spojeneckými smlouvami. Mimo smluv s velkou Británií a Francií se jedná o spojenectví se SSSR. V prosinci 1943 Beneš uzavírá spojeneckou smlouvu právě se SSSR a tím vyvolává vlnu kritiky, zda-li se tak ČSR neposouvá příliš do sovětského zřízení a jeho vlivu. Po válce byl Beneš znovuzvolen prezidentem ČSR dne 19. června 1946.

Během exilového vládnutí vydávala Benešova vláda tzv. dekrety, které bývají nazývány "Benešovými dekrety". jedná se o poválečné dokumenty, které upravují kofiskace majetku Německých občanů, Maďarů, zrádců, kolaborantů, nucené ztráty občanství. Například "znárodnění" bez jakékoliv náhrady velkého množství čs průmyslu a další. Tzv. "Benešovy dekrety" jsou neustále diskutabilní a kontroverzní téma, které se organizace vyhnaných obyvatel snaží bez úspěchu zrušit.

V roce 1948, v únoru byl Beneš svou nerozhodností jedním z důvodů, proč mohla moc v zemi tak snadno převzít komunistická strana. Jako podpora Benešovi se projevili studenti, kteří demonstrovali a byli potlačeni v nerudově ulici v Praze. Ve chvíli, kdy byla Praha obklopena Svobodovými tanky, většina míst SNb byla obsazena komunisty a Beneš pod nátlakem podal dne 7.6.1948 abdikoval na fuknci prezidenta. Měsíc před tím se pokusil nepodepsat novou československou ústavu, nicméně ve funkci hned za měsíc musel skončit. O několik měsíců později, tedy 3.9.1948 Beneš umírá v Sezimově Ústí a jeho nástupcem se stává Klement Gottwad.

Beneš je jedním ze tří prezidentů naší vlasti, komu byl schválen zákon o zásluhách státu a to v dubnu roku 2004. Nebylo to však jednomyslné, senát návrh několikrát vrátil a nakonec jej schválil prezident Václav Klaus. jedná se o zákon 292/2004 Sb. tvořený větou „Edvard Beneš se zasloužil o stát.“

Kam dál?